Dnešní den uběhl v krásné pohodě, kalené jen tu a tam občas (a občas řádně, až ode dna bahno vyplavalo).
Konečně se udělalo jasno v tom, jak (pracovně) strávit ty poslední dny ve Švédsku. Seznam aktivit je prioritován, ale mé soukromé priority jsou vyšší.
Zřejmě se skutečně budu muset uchýlit k legu nebo k plyši. Živý ptakopysk zřejmě v ČR neexistuje, ani v zoologické zahradě ne! Jaká škoda.
Přerušuji vyprávění o průběhu dne: Prohlašuji s naprostou upřímností, že Gogovi je třeba spláchnouti se do záchoda! Nejméně dvakrát! Ten člověk mi prostě systematicky ničí dobré spaní a polamuje moje chatrné zdraví. Doufám, že si ho na Mikuláše odnese čert!
Pokračuji: B. mi poslala mail, děkuje mi za pohled, který jí udělal radost. Jsem velmi rád, že ji ještě dokážu potěšit, ve svém věku jsem si nebyl jistý, zda vůbec někoho dokáži (nebo zda chci?) potěšit.
Další příhoda: Gogo a Globe-Hanka se dohodli na vyjížďce nakolech, a já byl kvůli tomu téměř obviněn z kuplířství. Mám snad zapotřebí být dohazovačem? Se na to můžu pěkně vykašlat, už nehodlám nikomu nikoho představovat.
Je za čtvrt hodiny půlnoc, a tak už tedy jen krátce: Na Písmáku se mihla jakási zavilá ekologička, ekoložka, tak se raduje z celého světa, až se mi zdá, že je trvale pod vlivem silných opiátů. Na Pískovišti jsem pro změnu sprdnul Čutoru, též za jeho přístup k životu (tentokrát však nechutně folkový a trampový), a konečně Crittera za to, že mi štěká na Ludwiga, hanba mu!
Problém s UML/SDL tranformací je téměř vyřešen, šlo o rozdíly mezi verzemi 1.1 a 1.3. Stejně ale budu na Lišce dělat až po Švédsku.
B. mi přislíbila, že by na mě snad i čekala na nádraží, to by od ní bylo krásné, až skoro nereálné.
Poslední dobou již opět nepíšu básně. Nejsem přesně schopen definovat, čím to je.
Zítra čekám pohled od Vzoromila. Jistě bude šťavnatý, vždyť Dallaského zpravodaje vyšlo několik dílů.
Žádné komentáře:
Okomentovat