Na poště na mě čekal další balíček z Amazonu. Věděli jste, že když je cena balíčku pod 50 dolarů, nemusíte platit DPH? Cestou domů jsem šel kolem vinotéky, kde se každé úterý od sedmi konají degustace. A protože bylo úterý, šest hodin, byl nejvyšší čas si rezervovat stůl.
Doma mi žena vysvětlila, že neudělala zkoušku z matematiky, že ji nemůže nějaké ucucávání vína uspokojit a že jde zapít žal něčím řidčím, hořčím, žlutějším a objemnějším. Povolal jsem tedy do zbraně Loba a honem honem utíkal zpátky k vinárně, neboť Lobo je proslulý tím, že chodí vždycky včas.
Vždycky ne, přátelé, vždycky ne!
Udeřila sedmá hodina a naši hrdinové nikde. Pokusil jsem se vysvětlit šenkýřce, že ještě dorazí, nejsou zdejší a jistě někde bloudí. A že snad kdyby pánům vinařům trošičku pomíchala lahve, třeba by se mohlo slavnostní zahájení o pár minut odložit.
O šest minut později již Lobo a F. rozechvěle vstupovali do sklepních prostor. Party mohla začít.
Kvality vín nemá cenu popisovat po jednotlivých vzorcích, neboť se mi to v žaludku stejně všechno smíchalo. Tak tedy: víno bylo hranaté, ostré, s nevyváženou i vyváženou kyselinkou, krásně kroužkovalo, ve vůni byly cítit dlouhé prašné slunné cesty, mech v lese a ve spodních částech dozvuky bezelstně se pářících cikád. Barva bezinkového sirupu, i ředěného, tmavě fialová, a přitom jasná, čerstvá, krátká. V chuti byly cítit sušené švestky, fíky, vylouhovaný čajový sáček, hrubě mletá skořice, vepřové sádlo, vzadu grepy a hermelín, z prázdné sklenice pak povidlový koláč a nedovaření slimáci.
"Tak chutná Slovácko, a já jako obchodník říkám," řekl obchodník, "hlavně to hodně kupujte!"
Tak jsme tedy šli kupovat, hosté jako první - napakovali se lahvemi, až se jim boule dělaly, a konečně přišla řada na mě.
"Veltlín," poručil jsem si. "Už není," špitla šenkýřka. "Chm," chmuřil jsem se, "tak tedy rulandu." "Ani ta není," posmutněla šenkýřka a pak ukázala na Loba a F. "To oni, všechno to vykoupili, už nic nemáme!"
A rozeštkala se.
"Zbylo vám vůbec něco?" otázal jsem se té lidské trosky, která ještě nikdy nezažila něco tak děsivého jako je Lobo s kreditkou.
"Zby- zbyl jenom," škytla šenkýřka, "mošt."
El Capitalismo
INFO - od slova informovat. Na tomto místě zákazníky informujeme: o umístění sálů, toalet, přístupnosti filmů, popřípadě jiné informace
Do kina má přístup POUZE zákazník s platnou vstupenkou!!!
NIKDO JINÝ!!! Pro nechápavé to znamená NIKDO JINÝ!!!
Jakákoli jiná osoba (kromě pošťáka) musí být nahlášena MoDovi
Zjistíte o koho se jedná (jméno, firmu), za kým jde, a v jaké věci
TYTO 3 VĚCI NAHLÁSÍTE DO VYSÍLAČKY
(to znamená, do horní kanceláře popřípadě jinam do kina vstupuje kdokoli s vědomím managera)
Př. Jirka pro managera přišla/el
paní XY za slečnou Hrnkovou,
kurýr s filmy
zákazník ve věci té a té
Platí zde přísný zákaz komunikace s kýmkoliv jiným, než se zákazníky (to platí zejména pro vaše kamarády, hostesky rozdávající promo materiály, pro zaměstnance z jiných pozic, pro zaměstnance kteří nejsou v práci)
Všechny pošlete okamžitě pryč!
Vaše práce - tudíž za co jste placeni je věnovat se zákazníkům NE vašim známým!
Výměnu pozic zajišťuje MoD. Chcete-li se nutně vystřídat poproste jeho ne jiného zaměstnance.
Za toto všechno odpovídá záměstnanec na INFU.
Porušení těchto (pro někoho jednoduchých a jasných, pro někoho nepřekonatelným) pravidel bude potrestáno.
Vypustíte-li kohokoliv bez lístku zaplatíte za něj odpovídající vstupné VY!
Jestli cokoli z toho nechápete obraťe se na MoDa či SUPa, rádi vám těchto pár bodů znovu podrobně, pomalu vysvětlíme)
FLOORISTA bez hodinek bude celý den na INFU. Jinde je bez hodinek na nic.
(mobil nejsou hodinky a mít ho u sebe nesmíte!)