Hlídání koček

Kočky jsou zase v sobě. Ve vzájemně propletených kotrmelcích se válejí po zemi, rvou si chuchvalce chlupů, Damien vříská, Ludwig jen oddychuje. A tehdy nás to napadne.

- Kdo nám vlastně bude těch pět dnů hlídat kočky, až budeme v Turecku?

- Nó, se pohlídají samy, ne?

Kočky oddusají do pokoje a pokračují ve hře "jenom naznač, že chceš vlézt ke mně pod postel, a seřežu tě tak, že tě vlastní máma nepozná". Ne, ty kočky se samy nepohlídají.

Tak je k někomu dočasně umístit? Nebo dát někomu klíče, ať sem dochází? Chtělo by to někoho, kdo bydlí docela blizoučko...

- Před dvěma hodinama jsem mluvil s Lobem, povídám, a hlas mi jakoby zdrsněl. - Chtěl jsem vědět, jestli bydlí blízko... a je to tak, bydlí blízko.

- Lobo?, diví se má žena, - a zvládne Lobo každý den vybírat kočičí záchod?

A pod postelí se zalesknou něčí oči.