Přízraky zlomkových čar táhnou nocí. Cítí, že pláču. Svinují se mi kolem kotníků. Uhýbám, běžím, marně.
Je zima. Květy opadávají, v rozpuku. Mám jich plná ústa, nemůžu mluvit, potácím se. Někdo mi podráží nohy.
Snažím se sčítat, ale pod ruku mi přicházejí jen nuly. Občas chroptím, hystericky se směju. Prázdno mě pohlcuje. Strach. Temnota.
Z mlhy se vynořují. Vítám je. Tleskám. Nechápu.
Osm jest o tři větší než pět, zvedneme tedy na levé ruce tři prsty. Devět jest o čtyři větší než pět, zvedneme tedy na pravé ruce čtyři prsty. Nyní sečteme zvednuté prsty - je jich sedm, a to nám určuje desítky. Na levé ruce máme dva nezvednuté prsty, na pravé jeden. Tato čísla vynásobíme a výsledek přičteme k desítkám. Vyjde nám sedmdesát dva, a to jest hledaný výsledek.
Obecně tvrdíme, a čtenář si jistě snadno ověří, že nelžeme, že (5+a)(5+b) = 10(a+b) + (5-a)(5-b).
Pro velkou násobilku tedy odečteme deset od součtu, abychom získali desítky, a násobíme jen cifry na pozici jednotek.
Chceme např. ohromit své přátele, jak rychle spočteme třináct krát sedmnáct. Tři plus sedmnáct jest dvacet (tedy máme dvě stě), tři krát sedm jest dvacet jedna. Výsledek jest dvě stě dvacet jedna. Jsme obdivováni a můžeme si dát další porci liverpoolského čýzkajku.
Ještě dvacet vteřin, hulákají, a já se svíjím na podlaze. Snažím se chránit si obličej dlaněmi, ale mám jeho mokrý jazyk všude. I v očích, i v nosu, i v ústech.
Bali je systematik a kliďas. Jen ať se svíjím, on si mě klidně a srdečně olizuje dál.
Teď! Můžu vstát, zmatený, roztřesený, ulepený.
Hodnej pejsek, hodnej. Běž si zase olizovat podlahu, jo?
Nevíte, co! Chachá, kdepak "pyř se", to používám jenom já, to nikdo nezná. Ale je to správně!
Tuhle zase, přišel s tím papírem, koukám na to, a hned říkám: "Cos mi to, Jene, přinesl? Co to je, toto? Jene, pyř se!"
A on se skutečně hned zapýřil, ale ne že by věděl, co to znamená, to ne, on se zapýřil právě proto, že nevěděl, chachá! To je ta krása!
Inu, kdepak "pyř se", to je moje specialita. To vy ani nemůžete znát, ale jinak mluvíte dobře, kdepak tři tři, vy jste určitě čtyři čtyři, to mi věřte.
Tak na shledanou, na shledanou!
~
A vystoupila.
Chlemtal ji každý den, ale jistě by to nedělal, kdyby veděl, že ta vana je začarovaná. Každý, kdo z ní sto litrů vypije, se změní na něco úplně hrozného!
$$OBR134724$$
Jenomže našemu princovi nikdo o té hrozné kletbě neřekl, a tak spokojeně pil a pil, jeden litr, druhý, pátý, desátý, takhle na přeskáčku, až jednou přišel den, kdy se nebezpečně přiblížil stolitrové hranici. Ještě dva chlemty a byl by ji dosáhl!
A ještě jeden!
A lup ho!
$$OBR134725$$
Změnil se na zlou, tlustou cuketu.
Zpráva o tom, jak cuketa terorizuje celou koupelnu, se rychle roznesla. Putovala přes ty nakrájené hory, putovala přes mnohá údolí a přemnohé řeky, až doputovala do kraje mocného paši. Paša sice zrovna nebyl doma, ale na jeho trůně z ovčí kůže trůnila jeho sličná dcera.
$$OBR134726$$
A až přestane být líná a seskočí z trůnu, jistě se se zlou cuketou popere a zakletého prince vysvobodí...
Nejdřív jsem si myslel, že je to jen specialita andělského Karfurteska (tam mají dokonce Slovenku v uniformě!), ale už se to šíří dál, do dalších čtvrtí a do dalších obchodních řetězců. Dokonce už i v našem minialbertu už si jednu pořídili.
A tak je to dobře. Jsou krásné, milé, usměvavé, prosí pekne, chtějí päťsto - lze si přát víc?