Porozumění se mi dostává plnými hrstmi.
Vstávám a něco je jinak - nemůžu mluvit! Hlasivky o sebe mlaskají a cvakají, ale ani mi to nekníkne.
Žena mě polituje a připraví snídani. Teplý čaj mi dělá dobře.
A na co vlastně jdeme v tu sobotu? vyzvídá. V sobotu totiž jdeme na koncert.
Ukazuju ven, jak je tam pěkně. Pak rukou rostu a pučím do přenádherného květu.
Svěcení jara? hádá má drahá a hádá dobře. A na co ještě?
Snažím se napodobit hru v housle, ale vzdáleností levé ruky od klíční jamky volím něco mezi houslemi a violou, takže není nic poznat.
Zmenšuji imaginární nástroj a už je to jasné - housle, houslový koncert! A čí?
A tady už přestává veškerá legrace. Jaro, housle, to se ještě dá zpantomimit, ale skladatel? Možná ještě tak Smetana, za účasti ledničky, ale tohle?
Nakonec odsouvám svůj hrneček a do klaviatury jídelního stolu němě zabuším první tři klavírní akordy z jednoho klavírního koncertu.
Čajkovský! bez problémů poznává má žena a oba spokojeně odcházíme do práce.
Podej čertu prst
Jsem nemocný. Zrovna když mám tolik práce! Ale co to plácám, já mám přece práce furt stejně.
V pondělí ráno jsem s horečkou naklusal na matfyz - tři hodiny jsem strávil čekáním, až studenti dopíší zápočtové písemky. Tak jsem si alespoň četl Novaka, ale nějak se mi zdá, že z toho kvůlivá té horečce moc nemám.
Pak honem do postele a potit se a spát, jenomže ty písemky pořád straší, sám si ještě pamatuju tu nervozitu, to čekání, než se objevily výsledky. Tak se to snažím opravit co nejrychleji. Vždycky dvě písemky, chvíli se potit, zase dvě písemky, zase se potit... než jsem včera úplně odpadl, opravil jsem jich snad jenom deset.
Poslední týden jsem se studenty diskutoval o tom, jestli pět písemek za semestr není moc - na množství a na přísnost. A padl zajímavý návrh, že by se mohl ten nejhorší výsledek nezapočítávat. A že ten poslední test dopadl katastroficky (nejčastější bodový zisk byl záporný) a že tam už nezbyl žádný čas na dovysvětlení a že mě to trápilo, tak jsem spolu s prvními zápočty vyvěsil, že změkčuji podmínky udělení zápočtu.
To jsem si dal. Od té doby mi chodí vyčítavé vzkazy od těch, kteří už zápočet mají, že kdyby to byli bývali věděli dřív, tak by se bývali tolik nesnažili.
Tedy že je to pěkně nespravedlivé.
Ale to si nemyslím. Možná to bylo jen tou mou špatnou formulací. Já chtěl zejména říct, že kdo nedosáhne ani na tu sníženou hranici, zápočet nedostane, ani kdyby zahrál Rapsodii v modrém na tři suché rohlíky. A u ostatních že je diskuse možná.
Zajímavé taky je, kolik lidí přesně doťápne na ten minimální schod. Opravuju písemku a nekoukám se, kolik bodů k zápočtu potřebuje. 36 bodů, to je parádní výsledek, plus kolik? Plus 5, to je 41, minimální hranice pro zápočet. To je štěstí! A druhý: 28 bodů, to už je horší, ale pořád ještě dobré, plus kolik? Plus 13. 26? Plus 15. A tak, pořád.
V jednom případě to vyšlo na 40 bodů. Tak jsem se znovu podíval do písemky, a ejhle, přehlédl jsem se: 41!
Tak ještě posledních 21 písemek...
V pondělí ráno jsem s horečkou naklusal na matfyz - tři hodiny jsem strávil čekáním, až studenti dopíší zápočtové písemky. Tak jsem si alespoň četl Novaka, ale nějak se mi zdá, že z toho kvůlivá té horečce moc nemám.
Pak honem do postele a potit se a spát, jenomže ty písemky pořád straší, sám si ještě pamatuju tu nervozitu, to čekání, než se objevily výsledky. Tak se to snažím opravit co nejrychleji. Vždycky dvě písemky, chvíli se potit, zase dvě písemky, zase se potit... než jsem včera úplně odpadl, opravil jsem jich snad jenom deset.
Poslední týden jsem se studenty diskutoval o tom, jestli pět písemek za semestr není moc - na množství a na přísnost. A padl zajímavý návrh, že by se mohl ten nejhorší výsledek nezapočítávat. A že ten poslední test dopadl katastroficky (nejčastější bodový zisk byl záporný) a že tam už nezbyl žádný čas na dovysvětlení a že mě to trápilo, tak jsem spolu s prvními zápočty vyvěsil, že změkčuji podmínky udělení zápočtu.
To jsem si dal. Od té doby mi chodí vyčítavé vzkazy od těch, kteří už zápočet mají, že kdyby to byli bývali věděli dřív, tak by se bývali tolik nesnažili.
Tedy že je to pěkně nespravedlivé.
Ale to si nemyslím. Možná to bylo jen tou mou špatnou formulací. Já chtěl zejména říct, že kdo nedosáhne ani na tu sníženou hranici, zápočet nedostane, ani kdyby zahrál Rapsodii v modrém na tři suché rohlíky. A u ostatních že je diskuse možná.
Zajímavé taky je, kolik lidí přesně doťápne na ten minimální schod. Opravuju písemku a nekoukám se, kolik bodů k zápočtu potřebuje. 36 bodů, to je parádní výsledek, plus kolik? Plus 5, to je 41, minimální hranice pro zápočet. To je štěstí! A druhý: 28 bodů, to už je horší, ale pořád ještě dobré, plus kolik? Plus 13. 26? Plus 15. A tak, pořád.
V jednom případě to vyšlo na 40 bodů. Tak jsem se znovu podíval do písemky, a ejhle, přehlédl jsem se: 41!
Tak ještě posledních 21 písemek...
Mozart Open Cup: Mahler byl druhý!
Praha (od našeho dopisovatele) - Družstvo "Mahler" ve složení Pavel, Helena, Fiksu pojka, Zwíře a P~O obsadilo v sobotním štafetovém běhu na 5x 600 m stříbrnou příčku.
Běh vedl mozartovskou trasou od Stavovského divadla k Bertramce. Členové družstev byli oblečeni do kostýmů z Mozartových oper. Mahler byl v přestrojení za Die Zauberflöte. Dvojice Zwíře (Papageno) a Fiksu pojka (Papagena) byla k zulíbání. "To ti nikdy nezapomenu," opakoval fp vedoucímu družstva P~O (Königin der Nacht).
Závod začal pro Mahlera nadějně. Pavel (Sarastro) držel krok s ostatními, a ač matfyzák, dobře cílil mandarinkami do Da Ponteho okna. Helena (Monostatos) se následně obdivuhodně prodrala nespolupracujícími turisty přes Karlův most a zahrála na flétnu trochu toho Mozarta.
Fiksu pojka bohužel zaváhal, neuměl nakreslit osminovou notu, a tak předával štafetu až jako poslední v pořadí. Zwíře se však vypjal k heroickému výkonu, v rychlosti zfalšoval Mozartův podpis, urval jednu růži a štafetu předával jako druhý.
P~O ve tmavě modré paruce vyrazil od KFC na Andělu vzhůru. Cítil však morální zodpovědnost za běžce ostatních družstev, zejména za ty nepražské, a tak vlastně až do Mrázovky neustále pobíhal tam a zpátky, povzbuzoval běžící, pomáhal unaveným, léčil chromé.
Až za Mrázovkou se díky jeho hecování peleton rozpadl a k cíli rychlým tempem vyrazilo několik nejodolnějších běžců. V závěrečném finiši P~O bohužel nevydržel, u vchodu do Bertramky byl předběhnut neznámým borcem a vzápětí nepěkně zfaulován druhým.
Růži nakonec odevzdal ředitelce Bertramky jako druhý. Stříbrný Mahler si pak vyposlechl Dvořákův klavírní kvintet a vydal se vstříc dalším dobrodružstvím.
Běh vedl mozartovskou trasou od Stavovského divadla k Bertramce. Členové družstev byli oblečeni do kostýmů z Mozartových oper. Mahler byl v přestrojení za Die Zauberflöte. Dvojice Zwíře (Papageno) a Fiksu pojka (Papagena) byla k zulíbání. "To ti nikdy nezapomenu," opakoval fp vedoucímu družstva P~O (Königin der Nacht).
Závod začal pro Mahlera nadějně. Pavel (Sarastro) držel krok s ostatními, a ač matfyzák, dobře cílil mandarinkami do Da Ponteho okna. Helena (Monostatos) se následně obdivuhodně prodrala nespolupracujícími turisty přes Karlův most a zahrála na flétnu trochu toho Mozarta.
Fiksu pojka bohužel zaváhal, neuměl nakreslit osminovou notu, a tak předával štafetu až jako poslední v pořadí. Zwíře se však vypjal k heroickému výkonu, v rychlosti zfalšoval Mozartův podpis, urval jednu růži a štafetu předával jako druhý.
P~O ve tmavě modré paruce vyrazil od KFC na Andělu vzhůru. Cítil však morální zodpovědnost za běžce ostatních družstev, zejména za ty nepražské, a tak vlastně až do Mrázovky neustále pobíhal tam a zpátky, povzbuzoval běžící, pomáhal unaveným, léčil chromé.
Až za Mrázovkou se díky jeho hecování peleton rozpadl a k cíli rychlým tempem vyrazilo několik nejodolnějších běžců. V závěrečném finiši P~O bohužel nevydržel, u vchodu do Bertramky byl předběhnut neznámým borcem a vzápětí nepěkně zfaulován druhým.
Růži nakonec odevzdal ředitelce Bertramky jako druhý. Stříbrný Mahler si pak vyposlechl Dvořákův klavírní kvintet a vydal se vstříc dalším dobrodružstvím.
Prodám knížku. Zn.: Nerad
Je těžké si to přiznat. Ani nákup tří nových knihoven nepomohl. A tak tedy: 1. Zákaz kupování nových knížek (výjimky povoleny: Holan, Seifert). 2. Co už jsme přečetli a nezdá se, že bychom to četli znova, toho se zbavit!
Už to vypadalo nadějně. Knihoven se nám podařilo shromáždit 23 metrů a knížek máme jenom 22 metrů a 60 centimetrů.
Jenomže o víkendu jsem byl navštívit mámu - já jsem si u tebe uskladnil před odletem do Ženevy nějaký knížky, že jo. Aha, tahle řada, tahle a tahle. A tamhlety.
Každý čtvrtek nová kniha
Co jedna - pokud na to nezapomenu, nabídnu jich každý čtvrtek deset. Každá za korunu, třeba se vám něco z toho bude hodit či líbit. Aktuální nabídku najdete v pravém sloupci.
Tu je přehled aukcí.
Už to vypadalo nadějně. Knihoven se nám podařilo shromáždit 23 metrů a knížek máme jenom 22 metrů a 60 centimetrů.
Jenomže o víkendu jsem byl navštívit mámu - já jsem si u tebe uskladnil před odletem do Ženevy nějaký knížky, že jo. Aha, tahle řada, tahle a tahle. A tamhlety.
Každý čtvrtek nová kniha
Co jedna - pokud na to nezapomenu, nabídnu jich každý čtvrtek deset. Každá za korunu, třeba se vám něco z toho bude hodit či líbit. Aktuální nabídku najdete v pravém sloupci.
Tu je přehled aukcí.
Položil na stůl břitvu
Koláž.
Nejhorší by bylo, kdyby se rektor rozhodl použít článek č. 36. Dr. Kalivoda by ho nechtěl slyšet na naší fakultě.
Prof. Skřivan konstatoval, že nechápe důvody k novým volbám, a vyzval k objasnění situace. Připomněl, že v demokratických civilizovaných zemích jsou proti volbám protesty vždy a většinou jsou zamítnuty.
Dr. Herman dodal, že se v případě voleb do učitelské kurie senátu stalo něco, co se stát nemělo.
Doc. Pelikán senát požádal, aby jednal o jádru věci.
Za hlavní problém kol. Chromý označil to, že pokud se řekne, že když si někdo stěžuje na průběh, bude mu vyhověno, vytvoří se precedens do budoucna.
Kol. Kubiš potvrdil, že se nejedná o nápad kol. Chromého, ale o podnět JUDr. Staši z legislativní komise UK.
Doc. Pelikán vysvětlil, proč bude hlasovat proti návrhu: fakulta se ocitla ve složité situaci, ale současně se ocitla pod tlakem, který původní senát opakovaně odmítl. Je potřeba říct, že se fakulta ocitla pod tlakem několika osob. Nikomu nebylo upřeno žádné právo. Stalo se to, co se běžně stává při jakýchkoli volbách na fakultách. Nejsme parlament, abychom měli aparát na zorganizování regulérních voleb. Pokud rektor rozpustí senát, padne ostuda na fakultu, ale také na univerzitu a rektora. Jako další důvod doc. Pelikán uvedl riziko precedentu: příště se senát opět sejde a rozpustí. Možná to zní směšně, ale je to velmi vážné.
Mgr. Kaplický podal návrh na ukončení diskuse.
Doc. Dohalská konstatovala, že doc. Pelikán má jistě pravdu, ale že jestli si někdo přečte, že nemáme aparát na zorganizování regulérních voleb, bude to ostuda.
Kol. Chromý podpořil slova doc. Pelikána: osobně jednal s JUDr. Stašou, což je nejvyšší hlava legislativy na UK, a ten potvrdil, že na fakultách není aparát k tomu, zorganizovat volby regulérně.
Dr. Herman vyjádřil nespokojenost s tím, že jednou hlasujeme statečně a podruhé ne.
Dr. Herman se přiklonil ke stanovisku doc. Pelikána. Nemyslí si, že bychom opět neuskutečnili volby, ale na druhou stranu to nelze vyloučit.
Kol. Chromý tlumočil vyjádření JUDr. Staši ohledně toho, co by se stalo, kdyby byl senát rozpuštěn rektorem.
Doc. Zemánek podotkl, že také mluvil s JUDr. Stašou.
Metaforicky řečeno jde o plánovanou sebevraždu. Dr. Stehlík položil na stůl břitvu, a je na senátu, jak s ní naloží.
K břitvě dr. Herman připomněl, že před chvilkou senát vyzýval, aby návrh schválil. Ale pokud chce senát návrh schválit pouze z pragmatického důvodu, pak ať ho raději zakrouhne někdo druhý.
Kol. Chromý tlumočil stanovisko JUDr. Staši ohledně toho, kdo vyhlašuje nové volby, jestliže k tomu senát nebude mít prostor.
Doc. Pelikán konstatoval, že nikdy JUDr. Stašu neviděl.
Dr. Maiello vyzval senát, aby nemluvil o JUDr. Stašovi, když není přítomen.
Doc. Zemánek senátory vyzval, aby se zdrželi zmínek o svých kontaktech s JUDr. Stašou.
Dr. Herman zopakoval svůj návrh, aby novelizace neobsahovala 30. duben.
Doc. Zemánek připomněl, že pan děkan zmínil 20. květen.
Dr. Kalivoda konstatoval, že mluvil s tím, o kom se nesmí mluvit.
Dr. Maiello poznamenal, že musí odejít ve čtvrt na šest.
Dr. Stehlík řekl, že mu 8. červen vychází jako možná hranice.
Kol. Chromý navrhl sehnat pana děkana.
Kol. Kubiš se zeptal, na co je třeba pana děkana shánět.
Dr. Lyčka podal návrh na vypuštění tohoto bodu programu.
Doc. Zemánek namítl, že už jsme o něm začali jednat.
Kol. Kaplický navrhl ukončení projednávání tohoto bodu.
Doc. Zemánek informoval AS, že dnešní jednání bylo nahráváno.
Skřivan připomněl, že tradice nahrávání je na fakultě dlouhá, zalitoval však, že informace o nahrávání přišla až v závěru schůze.
(zápis z jednání AS FF UK)
Nejhorší by bylo, kdyby se rektor rozhodl použít článek č. 36. Dr. Kalivoda by ho nechtěl slyšet na naší fakultě.
Prof. Skřivan konstatoval, že nechápe důvody k novým volbám, a vyzval k objasnění situace. Připomněl, že v demokratických civilizovaných zemích jsou proti volbám protesty vždy a většinou jsou zamítnuty.
Dr. Herman dodal, že se v případě voleb do učitelské kurie senátu stalo něco, co se stát nemělo.
Doc. Pelikán senát požádal, aby jednal o jádru věci.
Za hlavní problém kol. Chromý označil to, že pokud se řekne, že když si někdo stěžuje na průběh, bude mu vyhověno, vytvoří se precedens do budoucna.
Kol. Kubiš potvrdil, že se nejedná o nápad kol. Chromého, ale o podnět JUDr. Staši z legislativní komise UK.
Doc. Pelikán vysvětlil, proč bude hlasovat proti návrhu: fakulta se ocitla ve složité situaci, ale současně se ocitla pod tlakem, který původní senát opakovaně odmítl. Je potřeba říct, že se fakulta ocitla pod tlakem několika osob. Nikomu nebylo upřeno žádné právo. Stalo se to, co se běžně stává při jakýchkoli volbách na fakultách. Nejsme parlament, abychom měli aparát na zorganizování regulérních voleb. Pokud rektor rozpustí senát, padne ostuda na fakultu, ale také na univerzitu a rektora. Jako další důvod doc. Pelikán uvedl riziko precedentu: příště se senát opět sejde a rozpustí. Možná to zní směšně, ale je to velmi vážné.
Mgr. Kaplický podal návrh na ukončení diskuse.
Doc. Dohalská konstatovala, že doc. Pelikán má jistě pravdu, ale že jestli si někdo přečte, že nemáme aparát na zorganizování regulérních voleb, bude to ostuda.
Kol. Chromý podpořil slova doc. Pelikána: osobně jednal s JUDr. Stašou, což je nejvyšší hlava legislativy na UK, a ten potvrdil, že na fakultách není aparát k tomu, zorganizovat volby regulérně.
Dr. Herman vyjádřil nespokojenost s tím, že jednou hlasujeme statečně a podruhé ne.
Dr. Herman se přiklonil ke stanovisku doc. Pelikána. Nemyslí si, že bychom opět neuskutečnili volby, ale na druhou stranu to nelze vyloučit.
Kol. Chromý tlumočil vyjádření JUDr. Staši ohledně toho, co by se stalo, kdyby byl senát rozpuštěn rektorem.
Doc. Zemánek podotkl, že také mluvil s JUDr. Stašou.
Metaforicky řečeno jde o plánovanou sebevraždu. Dr. Stehlík položil na stůl břitvu, a je na senátu, jak s ní naloží.
K břitvě dr. Herman připomněl, že před chvilkou senát vyzýval, aby návrh schválil. Ale pokud chce senát návrh schválit pouze z pragmatického důvodu, pak ať ho raději zakrouhne někdo druhý.
Kol. Chromý tlumočil stanovisko JUDr. Staši ohledně toho, kdo vyhlašuje nové volby, jestliže k tomu senát nebude mít prostor.
Doc. Pelikán konstatoval, že nikdy JUDr. Stašu neviděl.
Dr. Maiello vyzval senát, aby nemluvil o JUDr. Stašovi, když není přítomen.
Doc. Zemánek senátory vyzval, aby se zdrželi zmínek o svých kontaktech s JUDr. Stašou.
Dr. Herman zopakoval svůj návrh, aby novelizace neobsahovala 30. duben.
Doc. Zemánek připomněl, že pan děkan zmínil 20. květen.
Dr. Kalivoda konstatoval, že mluvil s tím, o kom se nesmí mluvit.
Dr. Maiello poznamenal, že musí odejít ve čtvrt na šest.
Dr. Stehlík řekl, že mu 8. červen vychází jako možná hranice.
Kol. Chromý navrhl sehnat pana děkana.
Kol. Kubiš se zeptal, na co je třeba pana děkana shánět.
Dr. Lyčka podal návrh na vypuštění tohoto bodu programu.
Doc. Zemánek namítl, že už jsme o něm začali jednat.
Kol. Kaplický navrhl ukončení projednávání tohoto bodu.
Doc. Zemánek informoval AS, že dnešní jednání bylo nahráváno.
Skřivan připomněl, že tradice nahrávání je na fakultě dlouhá, zalitoval však, že informace o nahrávání přišla až v závěru schůze.
(zápis z jednání AS FF UK)
Léčím zvířata, ne krevní testy
- řekl veterinář. Protože podle výsledků těch testů je tvůj kocour už po smrti.
Ovšem Ludwig má tvrdý kořínek. Nezajímá ho, kolik by měl mít krvinek. Vesele běhá, žere (pokud zrovna nemusí držet hladovku), z nemoci si nic nedělá. Vcelku pozitivní přístup.
A to i přesto, že už se doma ani neohřeje. Pořád na cestách - tramvaj, metro, autobus, všechno už důvěrně zná. I pana doktora, který mu provádí ošklivé věci. Dneska mu nahmatal ošklivé uzliny vzadu na nohách a pak se mu dlouho rejpal jehlou v žíle, aby z něj dostal ještě nějakou krev.
Ludwig ani necekl, jen pak sám zcela dobrovolně vlezl do přepravky a nechal nad sebou zaklapnout víko. Zavřít a pryč! Jsou to nepříjemné tříhodinové vycházky.
Jediný přešlý jsem vlastně já. Ani se s nikým nechci bavit. Ani nic. Máma má dneska narozeniny, ale copak jí můžu zavolat?
Ovšem Ludwig má tvrdý kořínek. Nezajímá ho, kolik by měl mít krvinek. Vesele běhá, žere (pokud zrovna nemusí držet hladovku), z nemoci si nic nedělá. Vcelku pozitivní přístup.
A to i přesto, že už se doma ani neohřeje. Pořád na cestách - tramvaj, metro, autobus, všechno už důvěrně zná. I pana doktora, který mu provádí ošklivé věci. Dneska mu nahmatal ošklivé uzliny vzadu na nohách a pak se mu dlouho rejpal jehlou v žíle, aby z něj dostal ještě nějakou krev.
Ludwig ani necekl, jen pak sám zcela dobrovolně vlezl do přepravky a nechal nad sebou zaklapnout víko. Zavřít a pryč! Jsou to nepříjemné tříhodinové vycházky.
Jediný přešlý jsem vlastně já. Ani se s nikým nechci bavit. Ani nic. Máma má dneska narozeniny, ale copak jí můžu zavolat?
Blbečci krvinky
Pretending I'm doing well.
Zázrak se nekoná. Všechny špatné a horší varianty už jsou vyloučeny. Zbývají ty nejhorší - a ty ještě horší. Plzeňská laborka bude vědět víc.
Ale k čemu to "víc" vědět? Ptát se Co je ti? už není aktuální. Už nás zajímá jenom čas. Je to taková pěkná slovní úloha.
Jak dlouho vydrží kočka, která má n-krát méně bílých krvinek, než by měla mít? Spočtěte nejprve obecně a pak pro hodnotu n = 10.
Jednomu studentovi jsem slíbil, že mu zkontroluju jeho vypočítané příklady z logiky, další mají přijít na konzultaci. Ale copak jsem schopen něco dělat? Likvidovat jeden kapesník za druhým ano, ale přemýšlet?
Zázrak se nekoná. Všechny špatné a horší varianty už jsou vyloučeny. Zbývají ty nejhorší - a ty ještě horší. Plzeňská laborka bude vědět víc.
Ale k čemu to "víc" vědět? Ptát se Co je ti? už není aktuální. Už nás zajímá jenom čas. Je to taková pěkná slovní úloha.
Jak dlouho vydrží kočka, která má n-krát méně bílých krvinek, než by měla mít? Spočtěte nejprve obecně a pak pro hodnotu n = 10.
Jednomu studentovi jsem slíbil, že mu zkontroluju jeho vypočítané příklady z logiky, další mají přijít na konzultaci. Ale copak jsem schopen něco dělat? Likvidovat jeden kapesník za druhým ano, ale přemýšlet?
A přede mnou je ještě tolik smrtí
V blázinci je příjemně. Klid, stromy. Paní laborantka byla hodná a milá. Máte ho tu? ptala se směrem k přepravce, když ode mě přebírala dvě zkumavky s krví. Co mu je? Podezření na nádor. Tak se držte, na shledanou.
Vehnalo mi to slzy do očí. Tak se držte - svalil jsem s brekem na lavičku, s napuchlýma očima zíral do korun stromů.
Apaticky vláčím přepravku k autobusu. Hnusné slovo - nádor.
Devět let s Ludwigem žiju. Celý můj dospělý život. Co jsem bez něj?
Zdá se mi, jako by takový, jaký je teď, byl odjakživa. A přece vím, že to není pravda. V průběhu let se měnil, jako malý mi spával u hlavy, na obličeji, na krku, pak se sunul dolů. Pár let zůstaval na nohou, a pak se zase posouval nahoru. Co začalo jedním bílým chloupkem na čele, z toho už je pěkná bílá skvrnka, a čumák už má taky prošedivělý.
A pořád je hodný a pořád je veselý. Zhubnul, páteř a pánev jsou snadno k nahmatání, kost po kosti, obratel po obratli. Ale ještě s chutí žere.
Mám o něj strach. A cítím bezmoc. A mám vztek.
Vehnalo mi to slzy do očí. Tak se držte - svalil jsem s brekem na lavičku, s napuchlýma očima zíral do korun stromů.
Apaticky vláčím přepravku k autobusu. Hnusné slovo - nádor.
Devět let s Ludwigem žiju. Celý můj dospělý život. Co jsem bez něj?
Zdá se mi, jako by takový, jaký je teď, byl odjakživa. A přece vím, že to není pravda. V průběhu let se měnil, jako malý mi spával u hlavy, na obličeji, na krku, pak se sunul dolů. Pár let zůstaval na nohou, a pak se zase posouval nahoru. Co začalo jedním bílým chloupkem na čele, z toho už je pěkná bílá skvrnka, a čumák už má taky prošedivělý.
A pořád je hodný a pořád je veselý. Zhubnul, páteř a pánev jsou snadno k nahmatání, kost po kosti, obratel po obratli. Ale ještě s chutí žere.
Mám o něj strach. A cítím bezmoc. A mám vztek.