Učitel a žák

Seděli na jednom kopci u řeky. Učitel se rozhlížel po krajině, žák ryl patou do trávy.

- Podívej na ty stavby, ukázal učitel přes řeku, - pevné, krásné, jako nové. A porovnej je s těmi tamhle, s těmi zašlými, polorozpadlými.

Žák se díval, ale nic neviděl.

- A přece, pokračoval učitel, - ty pevné a krásné jsou mnohem starší, a budou tu stát ještě dlouho poté, co tamty, teprve nedávno postavené, spadnou.

- Jakto? ozval se konečně žák.

- Protože, zamyslel se učitel, ale ve skutečnosti už dlouho věděl, co chce říct, - protože tyhle budovali jejich stavitelé pro slávu boží, a tamty jenom pro slávu svou.

Za týden se učitel s žákem opět sešli u řeky.

- Všiml jsem si, že jsi přestal zapisovat do kroniky, začal rozmluvu učitel.

- Ano, odpověděl žák, - protože jsem pochopil.

Učitel se zachmuřil a dlouze se zadíval přes řeku na ty stavby. Pak zavrtěl hlavou. - Ne, jenom si myslíš, že jsi pochopil.

A v duchu si přál být tak radikální jako jeho žák.

Ostrov pokladů 3/3

31. prosince 2004

1. úkol: Rozmáčkni vejce v dlani. Červeným se podaří během dvou vteřin a jsou překvapeni, že bylo skutečně syrové.

2. úkol: Střílení ze vzduchovky. Každé družstvo má osm pokusů, za každé dva sestřelené balonky získávají jedno pobřežní políčko.

3. úkol: Bůžek. Poklad je schován někde u domorodců, a ti jej vymění jen za totem či bůžka z plastelíny.

4. úkol: Vědomostní soutěž. Týmy postupují po jednotlivých políčkách a musejí vždy správně odpovědět na vylosovanou otázku. Poklad našli modří.

5. úkol: Hledání pokladu. Truhla s pokladem je schována někde v domě. Modří se vydávají ji hledat, každý na vlastní pěst. Dostávají pětiminutový náskok, pak se k nim připojují i červení. Poklad je nalezen modrými v šesté minutě. Byl pod vanou.

O hrozném dilematu

Spatřil jsem návštěvu, autem sem přijela, chtěl jsem jí zazpívat, ona se opila, zůstal jsem o vodě, o chlebu, bez vína, i byt mi zničili, teď píšu z kravína...

Přijede mi vzácná návštěva. Na podání ruky dojde, ba i na ten kaviárek. Čím ale jiným přivítat, kromě pecnu a soli, než českou písničkou!

Jenže. Ono to má rádo Nohavicu. Toho agenta. A učit se nějakou píseň od agenta, není to až příliš? Já vím, náš pan prezident pořád mluví o tom smíření, že teda jako v každém z nás je kousek toho komunisty, a kdo se rekreoval s revolučním odborovým, ať mlčí.

Ale že by to mělo zajít až tak daleko, že Nohavicovi sundám z nohavice tu cedulku "nehrát, nezpívat"? Jenom kvůli tomu, že i z ženevského nádraží odjíždějí vlaky každých patnáct minut?

Fronta za půl miliónu

O jednom speciálním formuláři.

Aleš Vojíř a David Macháček ve svém článku Počítačová fronta je rychlejší než skutečná v Hospodářských novínách píší:

Radnice v Hradci Králové zaplatila přes půl miliónu korun za to, aby se lidé na schůzky s úředníky mohli objednávat z domova od počítače. [...] Středeční podání žádosti o nový cestovní pas stačilo domluvit v úterý ke konci odpoledne. Na internetové stránce magistrátu bylo potřeba vyplnit pouze jméno, adresu a e-mailový kontakt.

Půl miliónu za webový formulář, který je napojený na nějaký číslíčkový systém na magistrátě? To je asi ten formulář pozlacený a navíc zpívá "rumba rumba rej", ne?

Tetovaná kráska

Zkuste to taky, třeba i vám napíše...

Soukromé stránky Jany Jelínkové, zastupitelky z Prahy 9. Podívejte se tam na fotky.

Když tu adresu zveřejníte, třeba vám také napíše, že vás dá k soudu, stejně jako to napsala Xfovi (via František WOOM Lutonský).

Update: Tak nic nebude, nenapíše vám, dokud jí neukradnete z webu nějakou fotku. Což ale nepovažuju za optimální začátek konverzace.

Drobty

Koloušci, koncert a tak

Vlasy, Zpívání v dešti, Šumař na střeše, Kabaret, Moulin Rouge, Všichni říkají miluji tě, Koloušci útočí... Proč ne? Tedy - zatím je to v jednání, pochopte. Ale i když to nevyjde, proč se tam nepřijít podívat? Já tam tedy budu: Zimní filmová škola.

~

Nějak se mi zastesklo po místní klubové scéně. Tak si dneska na jeden koncert zajdu. Around The Sun sice nevonělo po malinách, ale R.E.M. jsou furt R.E.M., že jo. (To je rozjímací moudro na dnešní den.)

~

A tak.

Ostrov pokladů 2/3

30. prosince

Dnes se pluje po moři.

1. úkol: Jízda po sněhu na pneumatice. Vysoce zábavná hra byla brzy přerušena. Při druhém sjezdu pneumatika povalila dřevěný plot a propíchla se o ostnatý drát.

2. úkol: Maňáskové divadlo. Aby námořníkům na cestě nebylo smutno. Vylezla z toho pohádka o zlé čarodějnici, kterou sežere žralok, a válečná scéna z druhé světové.

3. úkol: Pexeso. Jako drobný žert jsou v balíčku i osamocené kartičky. Plus něco jako pexeso, totiž všechny kartičky jste viděli dvacet vteřin, a teď řekněte, kde je pomeranč.

Modří úspěšně přistáli, vylodili se a zabrali si dvě pobřežní políčka. Červení pouze přistáli.

Mez, kterou Balšínek překročil

Šéfredaktor Týdne Dalibor Balšínek se řadí k těm miliardám lidí, jejichž názory nesleduji, čili možná koukám jako puk na něco, co je součástí jeho konzistentní socialistické linie. Nevím.

A nejde mi vůbec o míru fotogeničnosti mrtvol, i když jsem se kvůli tomu na tento editorial z 10. ledna dostal (via Mediář).

Balšínek píše (přetiskuji, protože se mi ten odkaz na editorial nezdá moc trvalý):

Před Vánocemi pozvali ministři průmyslu a zemědělství zástupce největších obchodních řetězců na snídani. Chtěli řešit nízké výkupní ceny, ke kterým tlačí dodavatele. Přišel jen jeden, z Delvity. Ostatní páni obchodníci poslali ministry k šípku a pozvání ostentativně ignorovali. Dotčení zástupci státu s odvetou dlouho neotáleli. V Carrefouru už řádí chapadala státu. Umí pořádně zatopit, po obchodní inspekci mohou přijít ještě hasiči nebo hygienici. Stát ví, jak život pěkně znepříjemnit.
V tomto případě jde ale možná o příhodnou výchovnou lekci. Určitá úroveň slušného chování by se zachovávat měla a pánové šli pod její přijatelnou hranici.

Jistě existují lidé, jimž se pozvání na snídani neodmítá. Ale při vší úctě (blbost, úctě ke komu?), ministři české vlády k nim určitě nepatří. Schvalovat "odvetu" ministerstev, to není pod přijatelnou hranicí slušného chování, to je na cvokárnu. Prostředí, ve kterém stát může a nemusí dělat někomu problémy, protože zákony a předpisy jsou v takovém stavu, že nic neporušit téměř nelze, tedy prostředí, ve kterém žijeme, je prostě zavrženíhodné.

A vykřikovat "chachá, to máte za to"? To bych asi dělal jen s jistotou, že do redakce Týdnu nikdo hygieniky nepošle.

Balšínek má ale pravdu. Stát opravdu ví, jak život pěkně znepříjemnit. Škoda, že toho neví víc.

Jsem R. R. Raskolnikov, bývalý student

Protože zabít nebo stříhat film, to už vyjde nastejno.

Nejdřív si tím zaplácáte několik desítek gigabajtů. Pak z té masy vyrábíte původní kratičké klapky. "Přijde na nádraží, koupí si lístek a čeká na vlak." Jedna věta ve scénáři, patnáct klapek, jen to fikne.

Pak si je pouštíte furt dokola, a pomalu zjišťujete, že ten původní obraz, který máte v hlavě, z tohodle materiálu prostě nevykouzlíte. Ještě pětkrát dokola, a čekáte, až vykrystalizuje něco nového. Pokud snad náhodou ano, brzy zjistíte, že to stejně nedává smysl.

Když už konečně poskládáte záběry na jednotlivé cestující ve vlaku tak, aby jeden člověk nebyl v tunelu, zatímco ostatní projížději malebnou krajinkou, zjistíte, že za každým člověkem ubíhá ta krajina jinak rychle.

Potupně odhalujete pravidla, které se studenti filmového střihu jistě učí už v prvním semestru. Jste okouzleni tím, že předsunutím zvukového střihu před obrazový docílíte nečekané kompaktnosti, a neuvěřitelně zíráte na to, jak zvuková kulisa z klapky 03/23 umístěná do klapek 05/08 až 06/03 dokáže zařídit, že vy sami věříte té lži, že se ti lidé před chvíli setkali v podchodu a teď přicházejí k pokladnám.

A po třech dnech máte hotových sestříhaných pět a půl minuty a už se na to nemůžete koukat, jak je vám z toho zle. Víš, Rabíne - víš, Rabíne - víš Rabíne - víšrabíne - višrabine - viš-ra-bi-ne-vi-šra-bí-me-drncy-drncy jede vláček motoráček, kolik vozů asi má?

Ostrov pokladů 1/3

29. prosince 2004

Každému hráči připneme na záda barevnou stužku. Bez použití hlasivek a kotoulů vzad se hráči musí rozdělit do týmů. Ty jsou letos jen dva, modří a červení.

Týmy - posádky jsou ve městě Dár al-Bajdá, tedy v Casablance, ale to nikdo z nich neví. Jejich úkolem je doplout na ostrov a najít na něm poklad. K ostrovu vede podle mapy pět cest, každá s jiným nebezpečím, každá pro jinou loď. Posádky ale nemají loď, a nemají ani peníze na koupi lodi.

Úkol č. 1: Vydělejte peníze. Ve městě jsou dvě galerie a existuje důvodné podezření, že by mohly kupovat obrazy od mladých neznámých umělců. Vytvořte obraz - koláž. K dispozici je velká čtvrtka, pastelky, fixy, lepidlo, nůžky a několik výtisků časopisu Story (děkujeme sponzorovi). Prvním rozstříhaným je Sámer.

Úkol č. 2: Prodejte koláž. Galerie si předem stanovily limity výkupních cen, a tom ale posádky nevědí. Minimum je 250 tisíc, maximum 500 tisíc. Nejlepší loď, totiž vzducholoď Flash Gordon stojí 550 tisíc, a pokud by ji někdo chtěl, musí přijít na to, že prodat se dají i jiné věci, než jen samotná koláž. To nakonec všem dojde, platí se i za nájem. Přesto se nikomu nepodaří získat ani 500 tisíc.

Úkol č. 3: Vyluštěte šifry. V pěti šifrách jsou důležité informace o tom, jak se pohybovat po ostrově. Ostrov se skládá z políček různých barev, jsou zde lesy, džungle, bažiny, řeky, jezera, pouště a domorodci. V šifrách se posádky dozvědí, že do džungle mohou jenom s mačetou, přes jezero ve člunu, přes poušť s vodou, k domorodcům se zrcátky, a do bažin že se nesmí.

Úkol č. 4: Kupte si loď a vybavení. Posádky si vybírají podle veřejného ceníku. Kupují si nejlevnější lodě, za 250 a za 300 tisíc, aby měly dost peněž na zásoby vody a zrcátek. Člun je jen jeden a nakonec si jej nikdo nekupuje. Co když bude poklad na Stříbrném jezeře?

Jsem nemocný, ale léčím se

Chtěl jsem dnes napsat velké moudro. Ale žádné mě nenapadlo.

Tak tedy zpátky v civilizaci. Největším překvapením cesty byl Ludwig. Odpustil si běžné mnohahodinové naříkání a mlčel. Přišlo mi to tak divné...

Říkal jsem si: Zavolám na něj, on mňoukne a pak už nepřestane do konce cesty, kdepak... Ale furt lepší než kdyby nemňoukl. Převezl jsem přes hranice mrtvou kočku?

V Hohenlohe jsem se jal čučeti do přepravky. Uvnitř se zalesklo oko. Žije. Dal jsem si hohenloháckou klasiku, jégršnicl. Smažený vepřový řízek se žampionovou omáčkou. A s citronem.

Ludwig začal mňoukat až v naší ulici. Doma, doma, doma! Žádný cizí kočky, byt jenom pro sebe!

Ale já měl oči jenom pro tu hrůzu. Totiž, pamatovavše si (ono je to určitě blbě, ale to vavšesi se mi líbí) loňský povánoční návrat do zasviněné kuchyně, umyl jsem před odjezdem všechno nádobí. Vztek mnou lomcoval. Dostal jsem totiž od Ježíška nové nádobí, to staré jsem mohl klidně vyhodit špinavé!

Pár policejních střípků

Telefonáty i netelefonáty včerejšího dne.

10:30
- Policie České republiky.
- Dobrý den, Olmer. Někdo se mi pokusil dostat do auta.
...
- Ukradli něco?
- Ne, do auta se nedostali, ale zničili zámek, takže auto nemůžu odemknout.
...
- Dobře, jedeme tam.
- Kdy asi tak-
- Pip pip pip.

11:15
- Policie České republiky.
- Dobrý den, Olmer. Já jsem v půl jedenácté hlásil pokus o vloupání se do auta a pořád čekám, kdy někdo od vás přijede.
- Jo to my nevíme, my to předali na městskou policii a víc nevíme.

11:16
- Olmer.
- Městská policie Praha 3. Vy jste hlásil to vloupání?
...
- My toho teď máme hodně, víte, tak co kdybychom to sepsali po telefonu, co říkáte? Tak mi nadiktujte seznam věcí, které vám ukradli.
- Nic mi neukradli, dovnitř se nedostali, ale poškodili zámek, takže nemůžu auto otevřít.
- Aha.
...
- A víte, kde je Lipanská 16?
- Vím.
- Jsme v té velké budově na rohu, tak nejlepší bude, když sem s vozidlem zajedete.
- Jak s ním mám odjet, když se nedostanu dovnitř?
- Vy se nedostanete dovnitř?
- Ne, protože je poškozenej zámek.
- Ale vozidlo je pojízdné?
- No asi jo, jak to mám vědět?
- Ani od spolujezdce se tam nedostanete?
- Ne.
- Tak zůstaňte doma, kolega se za 15 až 30 minut uvolní a sjede k vám.
- Já nejsem doma, čekám už skoro hodinu u toho auta!
- Tak běžte domů.

13:15
- Olmer.
- Městská policie Praha 3. Kolega už je u vozidla.

13:18
Policista ČR (?!) obchází auto.
- A nejde to odemknout, jo?
- Ne.
- Ukažte, já to zkusím. No jo, nejde to. A u spolujezdce?
- Taky ne.
- No jo, taky ne. A co vám teda ukradli?
...
Tak já jsem si všechno napsal, kdybych snad na něco zapomněl, tak se vám ještě ozvu. Tady mi to někam podepište.
- Sem dolů? (na formuláři je dole "podpis poškozeného")
- Aha, vidíte, tak sem dolů, ale klidně můžete i tady někam nahoru. Tak to je všechno. Na shledanou. Jo, ještě mi řekněte, kdy se to asi stalo, to je důležitý.

18:59
- Olmer.
- Městská policie Praha 3. Já jsem s vámi byl u toho vozidla a zapomněl jsem si poznamenat espézetku...

Přišla jsi mě draho, Praho

Jestli si snad myslíte, že už jsem v Ženevě, tak to teda zatraceně nejsem.

Jak dlouho se v Praze čeká na policajty, to nevím. Zatím stále čekám. Ale věřím, že jednou třeba přijedou. Zdokumentují, jak se mi někdo pokusil vloupat do auta, jak se mu to nepovedlo, a jak zničil zámky tak, že se do auta nelze dostat.

Pak si nechám v servisu znovu vysvětlit, že ta zamykací pojistka u Opelů je tak důkladná, že někdy prostě odblokovat vůbec nejde, a pak už nevím.

Asi se opiju.

Nad Granadou slunce nezhasíná

A velký pohár vína si s vámi dám.

Dopravní podnik říká: vlakem metra pojedete směr “Zličín„ do stanice metra trasy B “Můstek„, kde vystoupíte a vyjedete po jezdících eskalátorech / schodech / do stanice metra trasy “A„ nazvané rovněž “Můstek„. Po sestoupení z jezdícího eskalátoru vlak směr stanice Dejvická jezdí z koleje číslo 2. Vlakem metra trasy “A„ pojedete na konečnou stanici, která je nazvaná “Dejvická„, kde vystoupíte.

Tak šťastnej a veselej.