Tak uz jsem ve Vanu. Oproti Dogubayazitu, ve kterem jsem byl jeste dnes rano, to ma nekolik vyhod. Van neni male, hnusne, spinave mestecko, ve kterem by me porad nekdo strkal pod nos taxik, pasuv palac a vystup na horu Ararat, kde zarucene jeste muzu koupit drivko z Noemovy archy. Taky je tu daleko mene vojaku.
Ale hlavne tu neni zemetreseni. Nevim, jestli jste nekdy nekdo zazil zemetreseni, ale neni to nic moc. Malem spadnete ze zidle, lidi na ulicich padaji, vsichni vybihaji z budov, par minut se ceka na ulicich, pak se vratite do budovy, po dalsim otresu uz tam odmitate vlezt, cele mesto se cpe do mikrobusu, bali sve veci do plachet a jede neznamo kam, lide na krajich mesta se vystehovavaji z domu a padesat metru od nich si stavi stany.
To bylo dnes v deset rano. Honem se odhlasit z hotelu a pryc. Pokoj pochopitelne ve tretim patre, vybehnout nahoru, zmatecne nahazet vsechno do batohu a zase dolu. Venku se prodrat stovkami a tisici lidi a aut, uvolnit misto sanitkam...
Smer jih, smer Van. A hotelovy pokoj s evropskym splachovacim zachodem, sprchou a vanou. Bez spuntu.