Coming out I

V životě muže nastávají chvíle, kdy musí celému světu vykřičet svou pravdu. Přiznat se a hrdě kráčet dál. Ta chvíle právě přišla.

$$OBR3561$$ Dnes jsme na francouzštině probírali slovíčka týkající se domácích prací. Učitelka vyzvídala: Co děláte každý den? Nebo možná každý druhý den... Pak zachytila můj zoufalý výraz. Někdo možná jenom každý třetí den... Myjete co? Ná-do-bí!

Zastyděl jsem se, ale neměl jsem odvahu se vztyčit a říct to naplno: Tento rok jsem ještě nádobí nemyl! Kdo by se babral s mytím nádobí, když je dnes nové nádobí tak levné?

Nutno říct, že ostatní domácí práce mi nedělají problémy. Každý měsíc poctivě vyluxuji, zametu, setřu prach ze svých cédéček, umyju umyvadlo a vanu, vyperu, odnesu košile do čistírny a pomodlím se za déšť, který umyje okna. Ale přínos papírových talířů a umělohmotných kelímků pro naši společnost je stále podceňován. A mám pocit, že výrobci jarů, houbiček na nádobí, odkapávačů, utěrek a myček v tom mají nějakým způsobem prsty.

Pak mi to ale stejně vrtalo hlavou. Ona to vlastně není až tak velká práce, to umýt. Těch mých dvacet talířů, padesát skleniček a pár sad příborů, to přece musím mít za pár hodin hotové... A tak jsem svůj původní závazek, že do půlky února 2004 to špinavé nádobí zlikviduji libovolnými prostředky, odvážně změnil na umytí.

A zároveň jsem usoudil, že je potřeba se veřejně přiznat. Ke všemu! To jsem pochopitelně vzápětí zavrhl. Takovou smršť bych nepřežil ani já, ani svět. Je zapotřebí vše pečlivě dávkovat. Takže dnes přicházím na světlo boží se svou úchylnou knihovničkou a příště si povíme něco o buržoazních bohémech.