Vystál jsem si frontu na poště, abych se dozvěděl, že přesměrování pošty zařizuje pouze paní vedoucí. Úkol ale nakonec splněn.
Dlouho jsem seděl v ČSOB a vyplňoval různé údaje pro své cestovní pojištění, až se přišlo na to, že mohu být pojištěn až od zítřka. Úkol ale nakonec splněn; na dnešní den mě pojistila UNIQA.
Dvakrát jsem měl s Luckou schůzku a dvakrát jsem na ni zapomněl přinést klíče, kvůli kterým jsme se scházeli. Úkol ale nakonec splněn; Lucka musela se mnou domů.
Když už mi bylo jasné, že cestu metrem a následně busem (celkem 50 minut) nemůžu stihnout, objednal jsem si na 15:45 taxi, později jsem ho přeložil na 16:00 a překvapivě už v 16:15 jsme vyjížděli. Taxikář si nebral servítky a na letišti jsem byl akorát včas, abych se vyhnul všem frontám. Dokonce jsem si stačil před zpožděným odletem koupit něco k jídlu.
Když už mi bylo ale fakt podezřelé, že gate 6 je tak dlouho zavřený, když to už už mělo odlétat, zašel jsem se přeptat ke gatu 7. Samozřejmě, že vstup byl přes gate 7; hlásili to, když jsem byl zrovna v restauraci.
Letadlo do Milána bylo prostorné. Místo klasických hubených tři sedadel byla jednom dvě, pěkně široká a pohodlná. Úplně jak v business class.
Byl jsem zvědav, jakým jídlem se Alitalia pochlubí. Zlaté ČSA! Tam aspoň člověk ví, co jí. Tady jsem dostal dvě housky naplněné neidentifikovatelnou zeleninou a obrovský kus dortu. V jedné housce byly takové kyselé prašivky, takové houbičky... Ale pak přišla letuška s koňskou hlavou a vysvětlila mi, že to je úplně v pořádku a že ti delfíni, kteří se objevili kolem letadla, jsou nedílnou součástí letu. Pak jsem usnul.
Na milánském letišti nás zase kontrovali, jestli nejsme teroristi. Bál jsem se, že kvůli tomu zmeškám let, ale naštěstí otevřeli víc přepážek a šedesát lidí před mnou zmizelo v deseti minutách.
Let z Milána do Ženevy netrvá ani hodinu a na této maličké trase se pohybuje maličké letadlo, do kterého jsem se málem ani nevešel. Personál tvořila pochopitelně jen jedna maličká letuška, která servírovala maličké housky.
Ženevské letiště jsem si trochu pamatoval. Před čtyřmi roky šipka k zastávce MHD neukazovala k MHD, ale na opačnou stranu. Tehdy to bylo k popukání, ale nepředpokládal jsem, že by to za tu dobu neopravili. Neopravili. Když jsem vylezl východem označeným "city bus", zase tam žádná zastávka nebyla. Šel jsem tedy po paměti a byl jsem moc zvědav, jestli aspoň stihli opravit zastávkový automat na rozměňování peněz. Kdepak! Ale já byl se svými 2,20 SFr v kapse připraven.